26.6.1946 se v hotelu pana Soukupa v Radnicích sešlo 22 nadšenců z města i jeho okolí, aby na ustanovující valné hromadě založili rybářský spolek v Radnicích.

Z těchto zakládajících členů již v současné době není nikdo mezi námi. Byli to pánové Stanislav Macháček,.Karel Šrédl, Alois Blecha, Josef Ocásek, Josef Auterský, Karel Nový, Miloš Podbrdský, František Šubrt, František Kreisinger, Stanislav Solil, Karel Letl, Václav Slach, Albert Slach, Karel Prantner, Bohumil Vozka, Zdeněk Brož, Václav Bláha, Alois Soukup,Josef Bureš, Rudolf Vorel, Antoním Zacharda a Bohumil Zacharda ml.
Předsedou spolku byl zvolen pan Stanislav Macháček, místopřededou Al. Blecha,hospodářem pak později pan Šrédl. Výbor začal svoji činnost aktivně, do konce roku se sešel osmkrát a svolal a svolal dvě členské schůze. Bylo stanoveno zápisné 100 korun a roční členský příspěvek 50 korun. Spolek pak zahájil jednání o pronájmu rybníků a tekoucích vod, nechal zhotovit dvě plechové leity a dva podběráky. Prvě se nasazují ryby do Berounky již na podzim roku 1946 a to 4000 kusů půdku kapra, 6000 kusů plůdku lína a 40 kg násady úhoře. Byla ustanovena také první rybářská stráž, kterou vykonávali pánové Šrédl a Bláha.

Následující rok 1947 byl pro spolek nepříznivý. Velké sucho, vysoké teploty a nízké stavy vody na rybnících i tekoucích vodách měly za následek hromadné úhyny ryb.
Spolek kupuje první dvě staré dřevěné kádě z pivovar, čímž se vyčerpala finanční hotovost a dopravu ryb pak zajišťují zdarma svými auty panové Nový a Blecha. Na radnický potok je vysazen plůdek pstruha duhového.
V roce 1948 pak dochází k velkým otravám na Střele i Berounce a tyto řeky se stávají mrtvou vodou.
Výbor se pak rozhodl neprodávat ani nevydávat na ně povolenky, což se projevilo na příjmech spolku, který měl k 31.12.1949 na hotovosti pouhých 1.863 Kč.

I v této nelehké situaci aktivita výboru i členů trvá, pokračují jednání o získání rybníků i revíru, vyhlašuje se povinnost manuální práce pro všechny členy.
V této době spolek přijímá 7 mladých chlapců od 13 do 15 let , tito jsou proškolení jak po teoretické, tak po praktické stránce a v budoucnu se z nich stanou funkcionáři spolku.
Z této skupiny jsou dosud v organizaci pan M.Auterský a L. Kotva, patřil sem také pan Karel Nový – dlouholetý hospodář, který již bohužel není mezi námi.

V této době je stanoven maximální počet členů – hranice činí 30 členů a více nelze zatím přijímat.
V roce 1950 přichází první krize spolku. V této době byly zahájeny práce na odchovných pstruhových rybníčcích pod Fryčkovnou, členové se zúčastnili lámání kamene pro stavbu nového městského rybníka, bylo třeba zajistit hospodaření na chovných rybnících. Zvýšené pracovní nároky a nejednotně stanovená pravidla pro sportovní rybolov byla příčinou vážných rozporů mezi částí členské základny a většinou členů výboru. Rozpory se postupně stupňovaly až téměř na jeden rok zastavili ostatní činnost spolku, Vzniklou situaci pak uklidnil až příslib tehdejšího poříčního svazu o přidělení sportovních revírů.

Práce se znovu rozbíhají, spolek dostává k hospodaření Berounku č.7, podílí se na výstavbě městského rybníka, pro navýšení biologické hodnoty se budují první jízky na Radnickém potoce.
Po měnové reformě v roce 1953 má spolek na hotovosti 251 Kč. Bylo proto rozhodnuto o zřízení zarybňovacího fondu, vklad na člena byl stanoven na 150 Kč, pro nového člena pak 650 kč.
Práce i v této době pokračují, je vyvíjena maximální snaha o získání chovných rybníků v okolí Radnic.
Znovu se však objevují staré rozpory, někteří funkcionáři se dopouští stejných chyb, což vede k rozporům na členských a výborových schůzích. Vzhledem k těmto skutečnostem a ke svému zdravotním stavu rezignuje v roce 1954 na funkci předsedy pak Macháček a na funkci jednatele pak Letl. Novým předsedou byl zvolen pan Josef Ocásek a jednatelem pan Oldřich Kroc, došlo k rozšíření výboru o čtyři členy. Ani tato změna však nepřinesla podstatné zlepšení. Někteří funkcionáři vyžadují privilegia při sportovním rybolovu a nechávají si je výborovou schůzí schválit. S tím pochopitelně nesouhlasí většina členů a spolek je rozdělen na dva tábory, z nichž každý prosazuje svoje zájmy, většinou neslučitelné se zájmy rybářského spolku..Obě skupiny chtěli získat rozhodují vliv a při volbách v roce 1957 došlo znovu k výměně funkcionářů. Do výboru přišli sice mladí lidé, kteří bohužel neměli teoretiské ani praktické znalosti v rybářství a kteří si navíc nedokázali získat autoritu členské základny.

Nefungovala kontrola a s finančními prostředky se velkoryse hospodařilo bez dosažení jakéhokoliv efektu. Výsledkem bylo, že v roce 1960 hrozil spolku zánik, Spolek byl zcela bez finančních prostředků, bez zásob ryb v komorách, inventář se postupně rozpadal a navíc ho nebylo kam uskladnit, neboť spolek dostal výpověď z pivovaru. Ze 75 členů zůstala polovina.
V roce 1960 při konání členské schůze dochází k volbě nového výboru. Podařilo se, že při volbách nezískala většinu žádná se zájmových skupin a do výboru se dostali noví , většinou mladší členové. Předsedou byl zvolen pan Jaromír Kotva.
Pan Jaromír Kotva ihned začal prosazovat nový styl práce, jeho cílem bylo přivést spolek k prosperitě, ekonomické nezávislosti, zajistit pro všechny členy stejná práva k rybolovu ale i stejné povinnosti. Po krátké době získal jednoznačnou podporu celého výboru a to byl rozhodující moment pro vývoj sportovního rybářství na Radnicku.
Výsledky jaké dosahovala v následujících letech naše organizace neunikly pozornosti ani na Krajském výboru českého rybářského svazu a pan Jaromír Kotva stává jeho členem a následně i předsedou.
Již v roce 1961přechází organizace na intenzivnější způsob hospodaření . Kromě chovu ryb se začíná budovat potřebné zázemí, ať již jsou to rybníky, budovy nebo inventář.

V roce 1961 se vybudoval sklad obilí a inventáře u Nového městského rybníka. V roce 1961-1964 sportovní rybník ve Škaredé, v letech 1967 – 1970 komorový rybník v Radnicích, Organizace se podílela na rozšíření a opravě rybníka Skomelák.
V letech 1965 – 1968 se staví kancelář s garáží, 1 září 1981 pak byla zahájena stavba zděného skladiště u vytěráku, která byla do roka ukončena.. Všechny práce provedli členové naší organizace.
Výsledky se projevují i v ekonomické oblastí, organizace má dost finančních prostředků a rychle doplňuje potřebný inventář – sítě, laminátové kádě, motorové čerpadlo, elektrický agregát, dopravní prostředky atd..
Vytvořené podmínky pak zpětně přináší příznivé klima pro zvýšení produkce ryb. Za této situace od ministerstva zemědělství získáváme i další plochy pro sportovní rybolov – v roce 1976 pak další revír na Berounce.
Po roce 1989 se ukazuje, že pokud organizace bude chtít nadále prosperovat a mít stabilní zázemí, musí mít rozhodující vodní plochy ve svém vlastnictví popřípadě musí mít uzavřenu dlouhodobou nájemní smluvu. V této době jsme měli ve vlastnictví pouze Komorák. Proto se postupně vykupují pozemky od drobných vlastníků pod Novým městským rybníkem a rozhodující část pak od Městského úřadu v Radnicích.

V roce 2005 pak kupujeme rybník Na Mlatě ve Vejvanově a nákladnou rekonstrukcí pak z rybníka o rozloze 70 arů budujeme rybník o rozloze 1,70 ha zatopené plochy.

Dlouholetou smlouvu na pronájem máme i na Zetkovnu a Starý městský rybník. Velmi nás těší, že letos v říjnu bylo zahájeno odbahnění tohoto rybníka. Na tuto akci se po několika let marně sháněli finanční prostředky, konečně byla schválena dotace a i naše organizace se bude finančně podílet. Rybník potřebujeme z hlediska reprodukčního procesu, abychom byli schopni plnit plán na zarybnění pro revíry 7 a 8 na Berounce, které obhopodařujeme.
Pan Jaromír Kotva dělal předsedu naší organizace neuvěřitelných 47 let do roku 2007. Hlavně díky jeho osobě má nyní naše rybářská organizace materiální i finanční zázemí, které ji celá řada dalších organizací může jen závidět.
Pan Jaromír Kotva vychoval celou řadu dalších funkcionářů , kteří se nyní snaží pokračovat v jeho načaté cestě.

( podle kroniky organizace, z výročních členských zpráv zpracoval Vladimír Spěváček)